Zanedlouho si je bude možné souborně prohlédnout, protože muzeum chystá od 4. 10. do 11. 11. jejich výstavu.

Pro vznik kovaných hřbitovních křížů bylo klíčové 19. století. „Tehdy se díky levné litině staly ze hřbitovů skutečné lesy křížů z tohoto materiálu a v účetních knihách železáren se objevila speciální položka nazvaná Grabkreutze,“ řekla nám k tematice Jana Bělová z muzea. „Litinové náhrobní kříže však měly své kované předchůdce, z nichž lité typy stylově vycházely. Tyto kříže již v terénu, až na několik výjímek, nalézt nelze,“ dodala.

Bývaly však i na zrušeném hřbitově u Nejsvětější Trojice a některé přešly právě do sbírek muzea. „Už na začátku 20. století byla krása jejich řemeslného zpracování oceněna rokycanským kaplanem Antonínem Podlahou, pozdějším pražským biskupem a významným znalcem uměleckých památek,“ doplnila Bělová a pochlubila se: „Fotografie dvou těchto křížů publikoval už v roce 1908 v knize Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu rokycanském.“

Největší z křížů, které má muzeum v držení, je kovaný, měří 1,43 metru a široký je 0,70 metru. Podle odhadu pracovníků muzea pochází ze druhé poloviny 18. století. Zdobí jej rostlinné ornamenty a nahoře, kde je bohužel poničen, bývalo patrně Boží oko. „Nejzajímavější na něm ale je určitě schránka, kterou byl navíc opatřen. Sloužila k ukládání modlitbiček,“ doplnila Bělová. Dozvěděli jsme se také, že jediný z původních kovaných křížů z konce 18. století, vyskytující se dosud v terénu, se v celém širokém okolí dá objevit pouze v Radnicích. „Ostatní už jsou novodobější náhražky,“ uvedla Bělová.