„Zvažoval jsem účast už loni, letos jsem se rozhodl přihlásit. Vidím to tak: Jsem svobodný, bez závazků, tak proč to nezkusit. Dostanu se – nedostanu, nic se neděje. I doma mě podpořili. Hůř to vzali v zaměstnání,“ svěřil se šestadvacetiletý automechanik.

„Těším se. Některým lidem bude možná moje rozhodnutí připadat jako neserióznost, ale teď je taková doba. Tak proč se nechopit příležitosti a nechat peníze ležet ladem?“ míní.

Dlouho se – aby nebylo zbytečné haló – snažil tutlat, kam míří. Postupoval sice koly dál, ale pořád žil v nejistotě. „Žádné hodnocení či naděje po absolvování pohovoru. Drží vás v pocitu, že když ONI budou potřebovat, eventuálně se znovu ozvou,“ vzpomínal. A ozvali. „Když jsem poprvé dostal pořadové číslo, mělo tak vysokou cifru, že jsem si říkal, to snad ani není možné. Zpočátku tam byla strašná masa lidí, uvádělo se, že asi šest a půl tisíce. Mnozí pokřikovali a různě jinak se projevovali, aby na sebe upozornili. To není můj styl,“ konstatoval Honza. Přece ale měl štěstí. Zaujal. „A podle toho, co jsem slyšel, ke mně byli hodně shovívaví. Někoho nechali zpívat, tancovat i svléknout se. Se mnou jen mluvili,“ popisoval.

Tvrdí o sobě, že žádný velký exhibicionista není, ale v dobré partě se projevit umí. „Nemám také na velké intrikaření a přetvařování. Když se do vily dostanu, budu mít spoustu volného času. A pokud se nudím, něco vymýšlím. Takže bych určitě zabavil sebe i lidi kolem a snad i u obrazovek.“

Kdy půjde do rozstřelu, ani s kým, ještě neví. To štáb zatím účastníkům tají. Uvedli jen: „Sbalte si věci do velké tašky.“ Co by si s sebou vzal, se ještě nerozmyslel. Ani nenajel na nějaký přípravný režim. „Asi by mě to spíš vykolejilo,“ míní. „Chci prezentovat sám sebe. Když se budu chovat přirozeně, nebudu nervózní a budu se bavit. Vrátit se mohu vždycky. Ale jestli už postoupím do vily – možná to bude znít neskromně – tak s tím, že chci vyhrát,“ prohlásil.

„Co bych dělal s výhrou?“ zvažoval odpověď na naši otázku, „lhal bych, že na to jsem ještě nemyslel. Hrozně rád bych cestoval a pak se snažil o uskutečnění cíle, pro který jsem se rozhodl. Nechci zatím o něm mluvit, vyznělo by to jako laciné klišé. Vím ale, že to myslím vážně a že toho dosáhnu tak jako tak. Díky výhře by to však bylo snazší a kratší. Peníze jsou dobrý start do života a mít mediálně známý obličej není v kontextu s mým záměrem také rozhodně marné.“