Tou přispěli zmíněnému středisku křesťanské pomoci Teen Challenge v úsilí na dovybudování objektu u Litohlav. A nejen to! „Někteří chodí i doma na brigádu, aby sem mohli jet,“ uvedl ředitel Gustav Černý. „Setkávám se s tím, že hodně lidí tady to nechápe. Pro naše hosty je ale pomoc druhým smyslem života. Snaží se fyzicky pomáhat i přispět duševní podporou. Někteří dokonce vlastním příběhem nebo příkladem svých blízkých. Ostatní se doma snaží pomáhat lidem se závislostmi a pobyt tady je pro ně možností konfrontace.“

„Jsem na návštěvě u plzeňského sboru evangelické církve metodistické už popáté, na Vršíčku pomáhám třetím rokem. Tedy pokaždé, co tu centrum existuje,“ dozvěděli jsme se od Charlese Hampshira. „Rádi tu přiložíme ruku k dílu, abychom přispěli ke zdokonalování podoby centra. Nevadí mi dělat s kladivem či lopatou. Na oplátku se tu i hodně přiučím. Péče poskytovaná zde klientům – systém dlouhodobého přístupu k nim - je naprosto odlišná od amerického třicetidenního cyklu odvykání,“ porovnával. „Přístup, se kterým jsem se seznámil tady, pomáhá lidem uzdravit tělo i duši. Poznatky proto využíváme doma ve Friscu. Chodí za námi teenageři i dospělí,“ vysvětloval, „my pro ně podle českého vzoru připravujeme ambulantní program a směrujeme je i k odborníkům.“

Sympatická tmavovláska Jennifer Burns poznala drogovou závislost sama na sobě. „Odhodlala jsem se k jedinému pro mě možnému řešení, odešla jsem ze známého prostředí, abych zpřetrhala vazby, a začala nový život. Měla jsem štěstí, řada z někdejších kamarádů skončila ve vězení, někteří se předávkovali a zemřeli,“ smutně podotkla Jennifer. „Ve Friscu mi hodně pomohl křesťanský sbor, kde jsem našla podporu. Sem jsem přijela pomoci prací a také svým příkladem. Ukázat, že návyku se dá zbavit a že i dalším se to může podařit. Moc mě potěšilo zjištění, že dva z těch, co jsem loni na Vršíčku poznala, už pracují a znovu si budují svůj život,“ konstatovala.