Roztomilou fenku tam přivedla ředitelka mateřské školy Monika Dudová, která spolupracuje s obecně prospěšnou společností Pomocné tlapky jako předvychovatelka asistenčních psů.

Čtyřměsíční Marci chodí do školky od svých osmi týdnů. Základní povely jako přivolání, sedni, lehni, dej pac a zůstaň, zvládá s přehledem. Odolává také všem lákadlům, jako jsou svačiny na nízkých stolcích i otevřené dveře do kuchyně. „Pejsek je tady se mnou celý den. Pracuje s dětmi, je s nimi moc rád a samozřejmě má také volno, kdy se může proběhnout po zahradě nebo si pohrát. Když jdou děti spát, lehne si mezi dveře do ředitelny a dívá se, jak odpočívají,“ popisuje Monika Dudová každodenní program štěněte ve školce.

Zdroj: Deník/Veronika Krátká

Marci by se měla v kolektivu téměř třiceti dětí naučit různé dovednosti a socializovat se. „Děti berou pejska jako jednoho z nich. Učí se s ním žít i to, co se smí a nesmí. Některé děti měly zpočátku trochu obavy, bály se psů, ale to úplně padlo během chvilky, říká Monika Dudová. Marci je třetí pejsek, kterého vychovává. „Když jsem dříve učila na základní škole, v jedné třídě měl handicapovaný chlapec asistenčního psa. Viděla jsem, že ten kolektiv fungoval úplně jinak než v jiných třídách. Ten pes děti spojoval. Staraly se o něj i o toho chlapce. Byly na sebe hodnější. Moc jsem chtěla něco podobného zkusit,“ vzpomíná ředitelka s tím, že díky Pomocným tlapkám se její velké přání stalo skutečností.

Než přišlo do Kameňáčku první štěně, byl nutný souhlas zřizovatele, tedy obce, všech rodičů i učitelek. „U prvního pejska to bylo ze strany rodičů trochu rozpačité. Nevěděli, co se bude dít. Ale než přišlo třetí štěně, rodiče už se sami ptali, kdy se tady objeví další pejsek. Už věděli, že to bude v pořádku. Nikdy se nestalo, že by pes někomu ublížil,“ dodává Monika Dudová. „Soužití dětí s pejskem je úžasné, všichni jsou spokojení,“ potvrzuje učitelka Eva Ludvíková.

Marci bude do Kameňáčku chodit rok a potom ji převezmou Pomocné tlapky, aby pokračovala ve speciálním výcviku. „Tohle je pro ni vlastně školka a pak přejde do školy. Když pejsek odchází, děti to nesou statečně. Berou to, jako když školku opouštějí předškoláci. Horší je to se mnou. Pro mě je loučení moc těžké. Samozřejmě se pak chodím dívat, jak pokračuje jeho výchova. Když potom Pomocné tlapky předají vycvičeného pejska klientům a vidím, jak dokáže pomáhat, je to pro mě zadostiučinění,“ uzavírá Monika Dudová.

Obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky se sídlem ve Starém Plzenci se zabývá chovem, předvýchovou a výcvikem asistenčních psů od roku 2001. Psy předává zdarma do dlouhodobého užívání tělesně postiženým.