Generace čtyřicátníků a starších má stále
v živé paměti 17. listopad 1989. Na Rokycansku se události související s pražským protestem studentů proti režimu dávaly do pohybu pomaleji. Při generální stávce vyhlášené na 25. 11. už bylo ale zaplněné Masarykovo náměstí okresního města.

„Vývoj situace jsem prožíval velmi intenzivně. U nás, ve Strašicích, vzniklo tehdy několik aktivních skupin a zpočátku se různě profilovaly, třeba i jako Strana zelených a podobně,” vzpomínal dnešní starosta Jiří Hahner. „Klíčový význam,” doplnil, „mělo jednání v tehdejším Domě kultury, kde se jednotlivá centra nějak sjednotila v Občanské fórum, aby situaci dovedlo do řádných komunálních voleb.” Vytvořila se i koordinační skupina, kde za hlavní tahouny označil Jiřího Kantora a Františka Nerada. „Sám jsem byl několikrát na Václavském náměstí, hlavně ale vzpomínám na setkání na Letné, statisícový dav a neuvěřitelnou euforii. Dost jsem se tehdy přátelil s Martinem Strakou, který působil v plzeňském studentském centru. Snažili jsme se dění na Rokycansku koordinovat s tímto hnutím. Nezapomenu, jak jsme rozváželi a lepili po okrese plakáty s výzvou k účasti na generální stávce. Martin pak na ní v Rokycanech i promluvil,” přiblížil dění Hahner.

„Je to všechno už dávno a byli jsme natolik v celkové euforii, že si jednotlivosti vybavuji matně,” sdělil Straka, jenž nyní učí na rokycanském gymnáziu. „S vystupováním na veřejnosti jsem zkušenosti neměl, bylo asi, stejně jako všechno ostatní, trochu chaotické. Extra napojení na Prahu, která až později začala všechno koordinovat, zatím neexistovalo. Všechno se odvíjelo od toho, zda lidé získají odvahu podpořit požadavek změn,” líčil a podotkl: „V Rokycanech jsem ale cítil obrovský zájem dát se novou cestou, a to bylo podstatné. Dobře se pamatuji na Jirku Hájka. Zatímco většina zastávala názor, že musíme být lepší než ti, co dosud vládli, on byl hodně radikální. Dnes si říkám, že kdyby to šlo tak, jak on chtěl, bylo by asi nyní mnohé jinak,” mínil.

Jiří Hájek je v současnosti už penzista. „Víte co, už se nebudu rozčilovat,” konstatoval. „Určitě jsem si nepředstavoval, že to tu bude takové, jaké je. Podvody na denním pořádku, z vězení se ti ´kriplové´ snadno vyvléknou, platíme si zbytečné instituce, komunistická strana se nezrušila a čelní politici převlékají své kabáty i teď… Lidi si ale také za to mohou sami. Ti slušní do politiky nešli a dnes se ani pořádně nedáme dohromady.”
Starosta Rakové František Bůcha byl mezi mladými, kteří cinkali na náměstích klíči. „V mém případě to bylo v Kralovicích. Ty brýle tenkrát určitě byly růžovější, než jsou
v současnosti. Dost výhod jsme získali. Třeba volný pohyb po Evropě, a tím pracovní příležitosti, nebo svobodu podnikání… Ale na druhé straně, všechno se odvíjí od toho, zda člověk má peníze a pak si může dovolit víc. Pokud ne, je to pro něj složité. Navíc vzniká dominový efekt, na jednoho se nabalují další a další.”