Milovníci filmových představení na tom nejsou v malém okrese nejlépe. Neúprosné ekonomické podmínky položily na lopatky po roce 1989 většinu sálů.

V Rokycanech přitom už v roce 1926 získala Dělnická tělocvičná jednota vlastní kinematografickou licenci a hned v listopadu 1927 otevřela nový biograf s názvem Lidobio na Masarykově náměstí. Ročně kino odehrálo v průměru 310 filmových představení pro dospělé a 22 představení pro mládež.

Později vyrostl sál v ulici Josefa Knihy. Éra tuhého socialismu byla pochopitelně spojená s převahou snímků ze ´spřátelených´ zemí a jen občas se v nabídce objevily americké nebo francouzské filmy. Až sametová revoluce přinesla oživení i v téhle oblasti. Jenže to se do módy dostávala videa a s nimi desítky půjčoven. Rokycany nevyjímaje, takže družstvo Monteko (jemuž se objekt vrátil), si lehce spočítalo, jak by byla modernizace, reprezentovaná především digitalizací, nerentabilní.

Dnes obyvatelé města navštěvují rodinné kino ROKO v restauraci bývalé sokolovny. Přes léto mířily stovky návštěvníků i na prostranství za Jižním předměstím, kam zavítalo několikrát Kino na kolečkách. Pod širým nebem se promítalo v července i srpnu také v Mirošově, Stupně, Radnicích nebo Dobřívě. Na stálá prázdninová představení pak lákají letní amfiteátry v Hrádku i Terešově.

Kamenné objekty v jiných částech okresu jsou využité k jiným kulturním akcím. Například v Mýtě je kino dějištěm Divadelního podzimu 2019 a obdobné je to ve Zbiroze. Tady si přijdou občas na své malí návštěvníci, kteří chodí na pohádky do sídla úřadu. Ve výčtu zbývá připomenout kdysi populární biograf ve Stupně. Jenže teď už dlouhá léta přestavěný na prodejnu…

FC Rokycany - TJ Tatran Sedlčany 2:0
FOTO, VIDEO: Fotbal v sadech se musel líbit