Po nucené přestávce na letošní rok připravila ZO ČSOP v Rokycanech pod vedením předsedy organizace Pavla Moulise dle zvyklostí několik zajímavých akcí. Například v březnu úklid Klabavské nádrže, v dubnu zase sázení stromků a mysliveckou burzu nebo stavění májky

Na květen byl naplánován jednodenní autobusový zájezd z Rokycan do Sklárny Rückl v Nižboru, města Litoměřice a zámek Ploskovice. Dle propozice se v sobotu 7. května v brzkých ranních hodinách zcela zaplněný autobus vydal vstříc očekávaným zážitkům. První zastávkou byla nižborská sklárna, která má ve svém logu čápa. A právě čáp byl to první, co všechny upoutalo. V pěkném  oploceném výběhu se nám ukazovala nebojácná, hendikepovaná čápice Mařenka ze záchranné stanice, která tady čeká na svého případného partnera. Proslýchá se, že bylo v plánu ji seznámit také s hendikepovaným čápem, ale prý se jí začal dvořit divoký čáp, což by z ochranářského hlediska bylo hodně zajímavé.

Všichni se ovšem těšili na komentovanou prohlídku sklárny. Nejdříve jsme se dozvěděli něco z historie této rodinné sklárny, která byla založena v roce 1903. Také například to, že sklářské pece byly kdysi vytápěny dřevem a vzpomínkou na ty časy, tady ještě stojí vysoký komín, a že nyní jsou vytápěny plynem. U sklářských pecí se pracuje v nepřetržitém provozu a životnost pece je 10 až 11 let. Po této době následuje výpal, pec se zruší a musí se postavit nová. Pozorovali jsme zručné foukače skla, kteří jakoby si s píšťalami pohrávali a návštěvníky se nedali rušit. Dalším zastavením byla brusírna. Tady byli dva brusiči a byli sdílní, ochotně odpovídali na všetečné otázky. Jeden z nich nám ukazoval svůj rozpracovaný výrobek, který bude prezentovat na Mezinárodním sklářském sympoziu. Zatímco ostatní obdivovali skleněnou krásu a zručnost brusičů, já se v duchu vrátila o několik let zpět. Vzpomínala, jak v šestnácti letech jsem poprvé seděla za brusičským strojem a zkoušela na skleněnou tabulku, co to udělá. Za několik dalších let mně prošlo rukama mnoho výrobků, které mířily do celého světa. To vše pod bedlivým dozorem zkušeného parťáka, který byl otcem dnes známé návrhářky Blanky Matragi. Pamatuji, jak chodívala se sestrou po Světlé nad Sázavou. Oblečené, jako by byla dvojčata a její otec na ni byl už tenkrát hrdý. Možná byl rád, že byla absolventkou Střední průmyslové školy sklářské v Železném Brodě, kdo ví?

Osazenstvo čtyři tří školky zavítalo za rokycanskými myslivci
Benjamínci z rokycanské MŠ Školní znají zvířátka perfektně, podívejte se

Další zastávkou bylo úchvatné město Litoměřice, které leží na soutoku řek Labe a Ohře. Asi nejvíce si toto královské město lidé spojují se známým veletrhem Zahrada Čech. Stejně tak s K. H. Máchou, který zde bydlel a také 6. listopadu 1836 zemřel. Naše první cesta vedla k zahradnímu kolejišti, kde mezi historickými budovami - miniaturami města jezdí několik vláčků. Pěkný nápad a hezká podívaná pro všechny věkové kategorie. Prošli jsme se po městských hradbách a pomalu došli na pozoruhodné centrální Mírové náměstí, kde stojí architektonicky cenné domy. Některé z gotických domů patří mezi nejstarší trvale obývané domy v rámci celé České republiky. Historické jádro města je již od roku 1950 městskou památkovou rezervací, v níž je zahrnuto celkem 44 ulic a devět náměstí. Proto není divu, že návštěvníci města nevědí kam koukat dřív. Za zmínku rozhodně patří Dómský pahorek, Katedrála sv. Štěpána, Dům Kalich s vyhlídkovou věží, hrad, kostel Všech svatých. Monumentální kostel Zvěstování Panny Marie nebo Památník K. H. Máchy. K odpočinku vybízí čisté, upravené náměstí s lavičkami pod korunami stromů i nedaleká prodejna zmrzliny, tedy 4 kopečky za 198 Kč, není to náhodou trochu moc?

Nedaleký zámek Ploskovice byl naší poslední hezkou zastávkou. Hned u vchodu nás vítaly hlasité projevy pávů, a tak jsme hledali, odkud vycházejí. Někteří pávi seděli vysoko v korunách stromů, další se procházeli po rozlehlém osmi hektarovém parku a bylo vidět, že přítomnost lidí jim nevadí. Někteří z nás dali přednost prohlídce parku, jiní zámeckým interiérům a další posezení v přilehlé kavárně. Zámek, který nyní patří pod Národní památkový úřad, se v polovině 19. století stal soukromou rezidencí císaře Ferdinanda V. Habsburského. Na jeho výzdobě se velkou měrou podílel jeden z nejlepších českých malířů a dekoratérů 19. století Josef Navrátil a proto jistě stojí za prohlídku. Abychom na zpáteční cestě v autobusu moc nepodřimovali, seznamoval nás pan Pavel Moulis s dalšími aktivitami, které ochránci připravují. Upozornil, že můžeme navštívit v Muzeu Dr. B. Horáka v Rokycanech do 4. září výstavu o činnosti organizace aneb co jsme za 40 let dokázali. Také na další chystané akce a na zájezdy. Ten nejbližší bude 29. května NATURA VIVA – myslivost, rybářství, včelařství. V červnu čtvrtého zájezd Jičín a zřícenina hradu Trosky, 12. 6. cyklistický výlet – setkání s čápy a bobry. A velmi oblíbená akce - Odpoledne s přírodou v Siré bude od 14 hodin u chaty MS Sirá, 19. června.

Naďa Kolenská