Rybáři lovili ryby různých kategorií – od tří až čtyřletých, včetně generačních, až po takzvané K1 – roční kapříky.

 „Váha,“ ozvývalo se. „Jde o odpočítávání kapřího plůdku,“ vysvětloval Václav Dezort. Ozvěnou Štěpánka Petříčková odpovídala rovněž: „Váha!“ V praxi to obnášelo, že si zaznamenala další káď zaplněnou 150 kapříky, které její kolegové odnášeli do kontejnerů na voze. V době naší účasti už zmíněná hláška zazněla po osmnácté a ještě se kádě na břehu zcela nevyprázdnily. Další rybáři zase do určených komor, tedy rybníčků určených k přezimování, vypouštěli slovené generační kapry a líny.

V chladném vzduchu všichni jen kmitali a na svačinu kradli pouhé chviličky. „Abych do sebe dostal něco teplého, teď jsem si rychle ohřál, spíše než opekl, na ohýnku uzenku,“ sdělil Jiří Štrunc a zase spěchal mezi ostatní.

„Generační ryby a násadu jsme vypustili do takzvaných komor, kde budou přezimovat, zbytek do revíru,“ sdělil za rybáře Alexej Ješenko.⋌ (naš)