Počasí, že bys psa nevyhnal. Vítr, sníh a mráz. Přesto si patnáctý březnový den roku 1939 vybral Adolf Hitler k násilnému vpádu do tehdejšího Československa!

Výjimkou nebyly ani Rokycany. „Před devátou hodinou ranní se motorizované jednotky blížily do města od Plzně a Šťáhlav,“ zaznamenal smutné události tehdejší kronikář. Prostřednictvím opakující se rozhlasové relace byli obyvatelé nabádáni, aby nekladli žádný odpor. Právě proti radnici okupanti umístili obří dělo. Dramatické momenty umocňovala letadla, která hřměla jen pár metrů nad střechami budov a auta jezdící nepřetržitě ulicemi. Což budilo zdání, jak je německá armáda mohutná… Lidé však podle dobových dokumentů vzali příchod nacistů stoicky. S výjimkou továrny na kola Tripol, kde sympatizanti okupantů hned vyvěsili hákový kříž.

Velitel jednotek při jednání s představiteli Rokycan ihned požadoval ubytování pro své podřízené. Ubikace se rychle našly ve starých i nových kasárnách (pojmenovaných po Tyršovi jako zakladateli Sokola), která museli se vztekem a slzami v očích opustit čeští vojáci, i když dělostřelci tu existovali 102 let! Mimochodem – fonogram od velitele 2. divize s pokyny ke klidu dorazil do Rokycan už před pátou hodinou ranní.

Stejně tak byl okamžitě obsazený muniční sklad na Žďáru. Příslušníci posádky odevzdali zbraně: pistole, pušky s bodáky, kulomety a fašisté měli zájem i o výstroj, proviant nebo 250 vycvičených koní.

Podle stejného rozkazu si počínala osazenstva posádek v Mýtě a Strašicích. Nikde nedošlo k žádným incidentům. Okamžitě však o sobě daly vědět ultrapravicové síly. Letáky nechvalně proslulé organizace Vlajka se objevily v rokycanských a mýtských schránkách.