Jak se vůbec vychovává takový asistenční pes?

Samotný výcvik psa trvá asi sedm až osm měsíců. My mluvíme ale o tom okamžiku, kdy pejsek přijde na svět a v osmi týdnech odchází do náhradní rodiny. Tato rodina udělá veliký kus práce. O pejska se do jednoho roku věku stará. Naučí jej základní věci, jako ´sedni´, ´lehni´, ´zůstaň´ a samozřejmě hygienu. Pejsek k nám pak přijde, když je mu dvanáct měsíců. Udělají se zdravotní testy, jako kyčle, lokty, oční pozadí, krev, moč atd. Když pejsek po zdravotní stránce projde, přichází ke cvičiteli a začne se cvičit.

Jací psi se cvičí na asistenci?

Když budu mluvit za naši společnost, tak my cvičíme zásadně dva druhy psů. A to zlaté a labradorské retrívry. Zatím nemáme důvod měnit rasu. Sám jsem dvacet let intenzivně pracoval s labradory, dělal jsem i regionálního poradce chovu. Takže jsem si ověřil, že ten pes je ideální ke cvičení. Když někdo vidí retrívra, vidí milého, a ne agresivního psa, snaží se přes toho pejska s tím člověkem navázat kontakt. Třeba mu řekne ´vy máte ale hezkýho psa´ a ta komunikace už se rozbíhá. To kdyby tam seděl ovčák s náhubkem, tak ho obejdete pětimetrovým obloukem.

Kolik stojí jeden asistenční pes?

My neříkáme, kolik pejsek stojí. Celkové náklady na výcvik psa do těch dvou let věku se vyšplhají zhruba na 180 až 200 tisíc korun. Je to srovnatelné se slepeckým psem.

Kdo tyto náklady hradí?

Na rozdíl od slepeckých psů, které už léta platí stát, na asistenční pejsky musíme peníze shánět, a to prostřednictvím sponzorů. Peníze dostaneme třeba od babičky, která dá padesátikorunu z důchodu, anebo od různých firem, které jsou ochotny přispět i větším obnosem, případně zasponzorují celého pejska. Slavnostní vyřazování nebo také promoci děláme kvůli tomu, aby veřejnost i sponzoři věděli, že peníze, které k nám přijdou, se promění v toho pejska.

Daří se shánět sponzory?

Vzhledem k ekonomické krizi bude do budoucna hodně záležet na tom, jakým způsobem se ke sponzorům dostaneme a jak oni budou ochotní přispívat. Když vidím, že lidé, kteří na pejska čekají, jak se říká, střihají metr, aby už ho doma měli, představa, že bychom nesehnali na výcvik peníze, je hrozná.

Jak dlouho je pejsek schopen svému pánovi sloužit?

Měl by sloužit osm let. To znamená do věku deseti let. Potom by měl, jak se říká, odejít do důchodu. Nikde ale není řečeno, že desetiletý pejsek bude tak nemohoucí, že nebude moci ještě pracovat.

Jak si pes zvyká na nového pána? Jak zařídíte, aby jej poslouchal?

Musíme psa vycvičit tak, aby to, co umí dát mně, jako cvičiteli, byl schopen dát i klientovi. Není to jednoduché, ale ti psi se to prostě musí naučit. S klientem se pak seznámí během týdne, v tu chvíli je to pro něj vlastně cizí člověk, ale když mu dá povel, musí mu vyhovět.

Například vůbec necvičíme psy, kteří už se s klienty znají, protože s tím máme špatné zkušenosti. Když budete mít například patnáctiletého chlapce na vozíčku a ten pejsek u něj bude vyrůstat, okamžitě si ho zařadí do té hierarchie až na nejnižší stupeň. To znamená, že táta bude šéf, máma bude ještě nad ním, potom bude pes a pak až kluk.

Jací lidé mohou pejska dostat? Existují nějaká přesná kritéria?

Když člověk o pejska oficiálně zažádá, přijde a předstoupí před komisi. Já se jako cvičitel podívám, jaké má klient postižení a co jsem schopen pro něj udělat. Je tam ergoterapeutka, která řekne, co má a co nemá cvičit. Poté je tam psycholožka, která prověří rodinu, abychom věděli, zda je schopna se o psa postarat. Už se nám i stalo, že psa jsme museli z rodiny odebrat.

Ta rodina se na pořízení psa nějak finančně podílí?

Ne, ne. Oni ho dostanou zadarmo. Potom se jen starají, aby pejsek dostával pravidelně krmení, aby se měl dobře.

Kolik vlastně máte žádostí o asistenční psy?

V současné době máme 35 čekatelů. Ta dodací doba je tak rok, rok a půl.

Mezi čekateli je hodně dětí…

To ano. Jsou tam ale i dospělí. Ten pejsek jim nahradí tři čtvrtě osobního asistenta. Takže stačí, když osobní asistent ráno klienta zvedne z postele, obleče, dá ho na vozík a večer ho zase z toho vozíku sundá. Ten pejsek pro něj udělá téměř vše, co bude potřebovat.

Jak se člověk dostane k takovému povolání, jaké děláte vy, tedy ke cvičení pejsků?

To je složité. Člověk v sobě musí mít dar. A já ho mám. Možná jsem byl v minulém životě pes. (smích) Samozřejmě, že výcvik psa se dá naučit, ale není to o tom přijít na cvičák a říct si ´tak dneska ho naučím sedni, zítra lehni´.

Není těžké se s cvičeným psem po roce rozloučit?

Víte, já se k tomu psovi musím chovat jako učitel k žákovi. Vždycky to přirovnávám k tomu, že jsem měl rád svou třídní učitelku, ale kdyby mi někdo řekl, vyměň půlku prázdnin za třídní učitelku, tak bych mu asi řekl, jestli není blbej. (smích) Já mám toho psa rád, ale vychovávám jich hodně, takže on dostane ze mě asi dvacetinu. Pak přijde do nové rodiny, která mu dá sto procent, takže mě hned vymění. Když po deseti letech přijde ke mně, jenom si mě očuchá a zase se vrátí ke svému páníčkovi. Takhle by k tomu měli přistupovat všichni cvičitelé.

Jaké máte pocity během předávání pejsků?

Dělám práci, která mě uspokojuje a je zároveň mým koníčkem. Mám velikou radost, když vidím, jak ten pejsek lidem pomáhá navazovat kontakty. Když někde bude člověk na vozíčku, tak k němu nikdo nepřijde a neřekne ´no, vy máte ale pěknej vozejk´, zatímco když bude mít u sebe pejska, tak to bude hned ´to je pěknej pes, kdepak jste ho získal?´ U nás se takhle přes pejsky dalo dohromady zhruba pět mladých lidí a mají už i děcka.

Nedávno jsem předával pejska v Brně chlapci, který byl, jak se říká, na vrcholu svých sil, chtěl jít studovat, měl spoustu plánů. Na rozlučkovém večírku se ale rozloučil, odešel a srazilo ho auto na přechodu, takže začal od znova. Nejprve si mysleli, že nebude chodit, že nebude nic, ale ten kluk se vrací do života. Sám jede do města, sám nakupuje. Když jsem je secvičoval, jeli jsme v tramvaji a chlapec seděl s pejskem přede mnou. Přisedl si nějaký pán, začal se s ním bavit. Mně úplně tekly slzy z očí. V té chvíli zjistíte, že vaše práce má smysl, že to je ono.