Pro důkaz jsme prolistovali několik listopadových čísel Hlasu Rokycanska. Rozšířeného týdeníku (ono také o kon-kurenci nemohla být řeč), kde se to budovatelskými příspěvky jen hemžilo.

Čtvrtek 16. 11.

Titulní straně vévodila fotografie milicionářů nesoucích věnce k pomníku Rudé armády na náměstí. Dnes byste ho zde hledali marně, obří socha je umístěná v Muzeu na demarkační linii.

Soudruzi s Bogdanoviče (což byl družební okres v Sovětském svazu) přispěchali s pozdravným dopisem k výročí VŘSR.

Komunisté do čela přeměn. Takový byl titulek článku z ak- tivu ŽBC Hrádek na 2. straně. Nechyběli zde ani adresáti blahopřání OV KSČ.

Přece jen jsme ale nalezli něco málo z jiného soudku. Zbirožští rybáři se pustili do výlovu, tehdy ještě pod křídly státní organizace v Benešově.

Sportovní část se týkala gymnastů, fotbalistů, ale chybět nemohlo spartakiádní okénko. Že se monstrózní akce nekonala, to je věc jiná.

Čtvrtek 23. 11.

Téměř jako přes kopírák bychom mohli popisovat příspěvky v týdeníku šest dnů po událostech na Národní třídě.

Hlavní město sice bouřilo, probudila se i krajská města, jenže na Rokycansku se stále hledaly nové cesty, vítali sovětští přátelé a předsednictvo Svazarmu vyzývalo k překročení úkolů. Dlužno ale dodat, že termín uzávěrky pro čtvrteční Hlas Rokycanska byly na dnešní dobu až neuvěřitelné. Aktuální vydání muselo být z 80 procent připravené čtyři dny předem. V pondělí zbyl prostor pro aktuální výsledky a v úterý redaktoři absolvovali korektury v tiskárně u plzeňského zimního stadionu.

Čtvrtek 30. 11.

Ač je to k nevíře, ještě čtrnáct dnů po revoluci bylo v našem okrese ticho po pěšině. Týdeník sice otiskl řadu plamenných vět, jenže vždy v intencích vydavatelů. Tedy neomylné strany a vlády, ačkoli kola dějin se točila na úplně jinou stranu. Čtenáři zjistili, jak je na tom pedagog z gymnázia, dělníci z velkých závodů nebo o čem jednal mimořádný aktiv elitních komunistů.

Abonenti i náhodní čtenáři zmíněného periodika se také dozvěděli o nabídce oděvů a zeleniny pro vánoční trh, ale nikoliv o úspěchu generální stávky v pondělí 27. listopadu. Právě tahle mohutná manifestace bez nabubřelých gest a hesel zahájila dle mého názoru éru přeměn a přesunů. Redaktoři se rozjeli mezi studenty, aby se s nimi rozdělili o poznatky. Z roku 1939, ale i o padesát let pozdější. Ale o nich až zítra…