Poškozuje jak občany, coby plátce předražených recyklačních poplatků, tak menší obce, které jsou nuceny za svoz elektroodpadu platit, přestože by ho měly mít ze zákona zdarma. Likviduje i některé zpracovatelské firmy, které monopolní provozovatelé kolektivních systémů zpětného odběru nezásobují ani z nejbližšího okolí, nebo je nutí za elektroodpad dodávaný ke zpracování, na který byly vybrány recyklační poplatky, ještě nepřiměřeně platit. Navíc systém zatěžuje životní prostředí i obecní pokladny nesmyslným převážením elektroodpadu ke zpracování, respektive pouze k deponování na několika set kilometrové vzdálenosti. Ptám se: Proč musí vysloužilá lednička ze Strašic odevzdaná na tamní sběrný dvůr, být odvezena k ´recyklaci´ stovky kilometrů, když by mohla skončit o několik set metrů opodál na zdejší recyklační lince?

Za vším stojí vytvoření netržního prostředí v tomto oboru, kdy podnikatelské subjekty Asekol a Elektrowin získaly od státu neoprávněně monopol na financování historických elektrozařízení a mohou si tak určovat ceny a způsoby nakládání s financemi i elektroodpadem, jak se jim zlíbí (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010). Ačkoliv tyto firmy vybírají recyklační poplatky za každý elektropřístroj uvedený na trh, recyklují ročně v nejlepším případě pouze 25 % váhového objemu, který se na trh uvádí. Co se děje s těmi stamilióny, které nebyly na nakládání s elektroodpadem použity? Proč si v tak bohatém systému musí ještě obce připlácet za svozy a proč jsou jim provozovateli kolektivních systémů rušeny poplatky za sběr? Např. nám nyní přišel jednostranně návrh dodatku ke smlouvě od Asekolu s tím, že nám snižují paušální poplatek na provoz sběrného dvora z deseti tisíc na pět tisíc. V případě, že nepodepíšeme, smlouva s Asekolem se ruší. Pak si prý můžeme vozit televizory kam chceme.

Více v Deníku.