Poutní kostel Navštívení Panny Marie ve Skocích u Žlutic na Karlovarsku vyzařuje zvláštní energii. Mnoho lidí, ale také různé články a knihy či odkazy na internetu se shodují, že místo je protkáno silnou pozitivní energií. Kdo Skoky navštívil, zřejmě něco podobného zažil. Člověk má pocit uvolnění a klidu v duši.

Skoky a jejich poutní kostel mají velmi zajímavou, ale i smutnou historii. A váže se k nim mnoho skutečných významných událostí a zároveň i legend.

MAGICKÝ OBRAZ PANNY MARIE POMOCNÉ

Na místě dnešního zchátralého kostela stávala původně dřevěná kaple, která tam byla postavená v roce 1717. Už ta vyvolávala v lidech pocit magické síly, a proto se k ní stahovali poutníci z celé země. Mohl za to především obraz Panny Marie Pomocné, který byl kopií slavného obrazu umístěného v německému Pasově. „Tvrdí se, že německý originál dělal zázraky a tuto moc získala i jeho kopie ve Skocích,“ říká Jiří Schierl, předseda spolku Pod střechou, který zachraňuje kostel už více než deset let. Kopie obrazu dokázala prý vyléčit i nemoci, a proto se do Skoků, kde kapli v roce 1738 nahradil kostel, stahovaly desítky tisíc poutníků ročně. „Původní kopie z 18. století tu už není. Od roku 2009 je umístěna z bezpečnostních důvodů v klášteře v Teplé, ale máme tu fotokopii, která má prý také magické schopnosti a dokáže plnit přání,“ pokračuje Schierl. „Jsme jediným místem, kde si lidé na tento obraz mohou sáhnout,“ dodává. Právě tady vznikl pojem Panenka skákavá. Název Skoky pak prý vznikl od toho, jak se poutníci modlili na schodecha přitom po nich skákali. Tradici poutí do Skoků spolek znovu oživil v roce 2010. Právě tento čtvrtek se čtyřicet poutníků vydalo v čele s plzeňským biskupem Mons. Tomášem Holubem na první etapu společné pouti po Skocké stezce z Teplé až do Nežichova a skončí právě ve Skocích. Pod kostelem je prameniště potoka a voda z něho má mít rovnou kouzelnou moc. „Máme potvrzeno z dobových pramenů, že si ji poutníci brávali s sebou jako vodu posvěcenou a požehnanou,“ vypráví předseda spolku.

ZANIKLÁ OBEC

V sousedství kostela stávala kdysi osada Skoky, o níž první zprávy pocházejí z roku 1513. Na konci druhé světové války měla 28 domů se 134 obyvateli, byly tu dvě hospody, obchod a dokonce škola. Tak jako mnoho vesnic v krušnohorském pohraničí se i tato obec po odsunu Němců vylidnila a žily v níjen čtyři desítky obyvatel, z nichž část ještě odešla poté, co odmítli vstoupit do komunisty zabraných JZD. Konec Skoků přišel v roce 1965, kdy začala stavba žlutické přehrady. „Skoky tak zůstaly odříznuty od okolního světa, protože přišly o strategickou silnici, a tak se komunisté rozhodli, že vesnici, kde v té době žilo už jen šestnáct lidí, srovnají se zemí,“ připomíná Schierl. Legendy i oficiální prameny vyprávějí o statečnosti staré ženy, která vzdorovala režimu a ze svého domu se odmítla vystěhovat. Komunisté jí to přitom vůbec neusnadňovali. „I když neměla v domě elektřinu, zůstala tu. V roce 1982 ji našli bohužel ale na dni studny, ke které chodila pro vodu,“ uvádí předseda spolku Pod střechou.

POZITIVNÍ ENERGIE I ZJEVENÍ

Podle Schierla je místo spojeno hlavně s pozitivní energií, někteří ale mohou cítit i negace. „Ta kladná síla je určitě propojena s církevními hodnotami, Pannou Marií, a funguje ale zřejmě i to, že kostel se obnovuje a je to vidět. Toto vše může na lidi působit pozitivně. Tajemno tu ale je a záleží na každémz nás, jak pohlížíme na prostředí kolem sebe,“ dodává předseda spolku, který přiznává, že kdysi zahlédl po setmění v kostele něco zvláštního. Mimořádné úkazy tu zažil i kameraman České televize Stanislav Hrubý. „Natáčel jsem na schodech ke kostelu nějaké záběry, ale tehdy jsem ještě nic neviděl. To jsem spatřil až při zhlédnutí snímku. Na spodní části schodů byly dvě záhadné postavy, muž v kamizole a za ním stála žena v široké sukni,“ vzpomíná kameraman České televize. V ten den navíc zažil se svým kolegou ve Skocích dva různé východy slunce. „Natočili jsme dva různé záběry východu krátce po sobě a každý byl úplně jiný, jako by byl z jiného dne. Dějí se tu prostě zvláštní věci, kterých si člověk jen tak nevšimne,“ dodává Hrubý.