„Tento víkend jsme byli na našem vytipovaném místě u Skořic a už poněkolikáté jsme našli hlavně pravé hříbky. Dost z nich jsme ale museli pořádně vykrájet, byly špatné. Chtělo by to déšť,“ je přesvědčená seniorka Dana Nekonečná, která chodí na houby pravidelně se svými vnoučaty.
Mykolog Luboš Zelený doporučuje houbařům, aby hledali hlavně tam, kde je vlhčí porost. „V jehličnatých a smíšených lesích kromě hřibu smrkového, křemenáče osikového a březového nyní rostou třeba klouzci a babky. Mezi listnatými stromy a ve vysoké trávě, často i tam, kde je sušší prostředí, se objevují bedly vysoké. Pozorným houbařům neuniknou různobarevné plodnice holubinek,“ vyjmenoval mykolog.
Houbaři by podle něj neměli sbírat nic, čím si nejsou stoprocentně jisti. „Lidé si někdy pletou jedlou muchomůrku růžovku, čili masáka, s nejedlou muchomůrkou šedivkou a jedovatou tygrovanou, které jsou si vzhledově velmi podobné. Existují i případy záměny za smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou,“ vysvětlil Zelený. Další houbou, která svádí k záměně, je jedlá pečárka ovčí s jedovatou pečárkou zápašnou. „Ta se v poslední době vyskytuje ve větším množství i ve městech. Lidé ji poznají tak, že silně žloutne a zapáchá,“ dodal mykolog.
Houbaři si však mohou ublížit i v případě, že si uvaří smaženici z pouze jedlých hub. „Dost často pozoruji, jak sbírají do igelitových tašek. Tím se ale houby zapaří, odstartují se v nich rozkladné procesy a může dojít i k druhotné otravě,“ varuje Zelený.
Pokud někdo začne po pozření hub pociťovat bolesti hlavy, závratě, nevolnost, měl by podle odborníků vzít zbytky jídla a spěchat k lékaři.
V případě nejasností s určením neznáme houby by se měli lidé obracet na houbařské poradny. Ta nejbližší funguje při katedře biologie na Fakultě pedagogické ZČU v Plzni. Houby lze nechat ve vhodné krabičce s čitelnými údaji o nálezu, včetně telefonního čísla, na vrátnici .
