Obec na jihu okresu přitom nevybrala náhodou. Originál deníku tu přečkal druhou světovou válku, neboť ho opatrovala Marie Kalivodová, rodačka a blízká přítelkyně Kohnových. Poncarovou doprovodí spoluautor a historik Jiří Sankot i její teta Jana Hůlková. Zápisky jako malá dívka objevila a četla si v nich.

Stejně jako v předchozích knihách, tak i nyní autorka pečlivě pracovala s daty a historickými fragmenty. Věrčin příběh zavede čtenáře do konce třicátých let v Československu, do doby protektorátu a druhé světové války. Věrka, její sestra Hanka a jejich rodiče žili běžným životem, tatínek byl úředník, maminka v domácnosti. Věrka měla své sny, byla společenská, plná radosti. Pak ale musela začít nosit žlutou hvězdu, svět se postupně hroutil. Očima jedenácti dvanáctiletého děvčátka popisuje svoji každodennost, která se měnila, jak se zpřísňovaly restrikce vůči Židům. Věrčin osud pak nabývá nového rozměru, když si uvědomíme, že v Evropě je znovu válka a že sílí pravicový extremismus. Čtenáři se nenásilně, přes příběh obyčejné rodiny, seznámí s velkými dějinami, které vedly k tolika lidským katastrofám.

Zámek Nebílovy zahájil turistickou sezonu. Nově je zde k vidění i vzácná vlámská tapiserie ze 16. století
Vzácná tapiserie ze 16. století zdobí zámek Nebílovy. Můžete ji vidět i vy

Pro Poncarovou je téma velmi osobní. Deník Věrky se dochoval v její širší rodině a ona se aktivně angažuje ve snahách připomínat osud Věrky Kohnové. Podílela se na založení webové stánky o ní a na zřízení a instalaci pamětní desky na domě, kde Věrka žila. Stejně tak se pravidelně zapojuje do aktivit spojených s oslavami osvobození Plzně americkou armádou. Připravuje i vycházkovou trasu po místech, po kterých chodila sama Věrka.

Originál deníku Věrky Kohnové je uložen v pražském Židovském muzeu. Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, města Plzeň, Židovské obce v Plzni a Židovského muzea v Praze.