. „Sešli jsme se při otevření instituce, která nebude sloužit jen pár, ale desítky let. Celé generace měly sen, že se záměr vybudovat muzeum někdy povede. Zápisky o tom svědčí,“ uvedl v sobotu starosta Jiří Hahner.

Bývalý přednosta okresního úřadu Jaroslav Salivar zavzpomínal, jak se místní těšili, že už v obci nebude působit armáda a pak se zase děsili, co to pro Strašice bude znamenat a co si počnou s areálem. „Klobouk dolů, děláte všechno, aby s odchodem vojáků život v jimi kdysi obývaném areálu neskončil. Hrají tu kapely, běhají děti, otevíráte další část muzea…,“ vyjmenovával aktivity.

Fotoaparáty jen cvakaly a kamery vrčely. Hosté se sešli nejen z různých konců republiky, ale i Slovenska. Mnozí se vraceli do míst, kde kdysi sloužili „A tady byl…, tam jsme…,“ vzpomínali. Chtěli jsme zachovat původní vzhled místa, a proto jsou i elektrické rozvody tažené takhle po zdech a stropě. Také zelená i červenohnědá barva nátěrů podle sondáže odpovídá skutečnosti,“ vysvětloval šéf muzea Martin Lang.

I nová ubytovna v přízemí objektu, která začne fungovat prvního června, vzhledem připomíná někdejší ubikace vojáků. Pokoje nejsou očíslované, ale nesou jména zaniklých brdských obcí a samot. A tak někdo může opět přespat v Padrti, Horní Záběhlé a podobně. Dojem z pobytu v kasárnách zčásti evokuje i spartánské vybavení či lístečky na postelích s pořadovým označením zaměstnání typu: kulometčík, nabíječ a podobně.

„Pokud jde o historii vojenství, rozdělili jsme expozici do pěti částí a snažili se celkovým uspořádáním předmětů a dokumentace, zejména fotografické, mapovat skutečnost od roku 1945 po současnost,“ vysvětloval Tomáš Makaj, druhý z duchovních otců prohlídkové trasy. Upozorňoval na zvláště zajímavé exponáty a dodal, že věci sháněli hlavně od bývalých důstojníků. Pozval také na prohlídku nového protileteckého krytu v prvním z objektů muzea. Kromě jiného tam pozornosti doporučil vypátrané dopisy se svědectvím o bombardování.

„Slyšel jsem, jak tu mladí vyzvídají, co vidí za zbraně a uniformy. Je dobře, když kluci poznají, co tátové absolvovali. Hezky to tu všechno poskládali, je to takový průřez vojenstvím,“ chválil Makaje i jeho kolegu Langa Vojtěch Benďák. „Přišel jsem sem kdysi se spojovací brigádou z Pardubic a skončil jako velitel jednoho z útvarů v Brdech,“ usmíval se. Mezi prvními hodnotiteli odvedeného díla byl také Jan Vaněk, který kasárny opustil jako podplukovník. „Tady jsem měl kancelář,“ ukazoval chodbou k jedněm z dveří. „Ve Strašicích žiju pořád a založili jsme tu i klub vojenských důchodců,“ pochlubil se čilý třiaosmdesátník.

Nově zpřístupněná část zážitkového areálu ale není jen o expozici vojenství, vypovídá také o civilním životě na brdském venkově. Malý Kubík Nodžák podle dědy Jana Vaňka ani nemohl dospat a pobízel ho k návštěvě. U jedné z vitrín muzea mu pak okouzleně ukazoval třeba dřevěné autíčko ze čtyřicátých let minulého století, červeně se vyjímající v sousedství forem na pečení. Pozornost dalších zase v koutku Praní našich babiček upoutal soubor valch a dávných praček, nebo oddíl včelařství, malá krejčovská dílna či bicykl Tudor, prapor jedné ze dvou strašických tělovýchovných jednot, ale i dře– věný Kristus ze sedmnáctého století. S respektem mnozí obhlíželi i uniformu funebráka a dvě „umrlčí“ židle, které zastávaly roli jakéhosi katafalku a putovaly po obci. K prohlížení toho byla spousta.

„Je moc dobře, že ve Strašicích něco takového vzniklo. Muzeum se určitě stane i vyhledávanou zastávkou turistů, kteří se vydají po cyklostezce procházející Brdy,“ podotkl Jaroslav Mráz. Od vedoucího muzea se pak spolu s ostatními ještě dozvěděl, že v areálu by měl vzniknout také depozit. „Zamýšlíme vytvořit ho v posledním ze starých dřevěných vojenských baráků, který ještě lze zachránit,“ dodal Lang.

Objekt má také sloužit vojensko-historickým spolkům za klubovnu. „Věřím, že návštěva muzea přinese nejen poznávání, ale i chvíle, kdy se člověk zamyslí,“ konstatoval senátor Luděk Sefzig, kterého událost do Strašic rovněž přilákala.