Letos to byl pro nás ročník o to důležitější, protože si připomínáme 100. výročí narození břaského občana Jiřího Potůčka Tolara, který se shodou náhod nepřímo podílel na této tragédii. Byl totiž členem paraskupiny Silver A, která operovala na Pardubicku a jako telegrafista obsluhoval radiostanici Libuše, která byla nějakou dobu ukryta v lomu Hluboká u Ležáků.

Využili jsme nabídky navštívit ještě před startem projektu místa jeho posledního pobytu v osadě Končiny u Bohdašína, kde nám zasvěceným průvodcem byl pan Antonín Burdych, přeživší syn Antonína Burdycha staršího, v jehož domově se Potůček skrýval. Prožitek z návštěvy těchto míst společně s komentářem očitého svědka byl pro všechny velmi emotivní. Stejně silné zážitky máme z pietního aktu v NP Ležáky, kde slavnostním zapálením lucerniček Oheň (bez)naděje v neděli započal. Trasa našeho putování sice končila již v pondělí, ale právě v tento den jsme absolvovali nejvíce zastavení. Dorazili jsme do Pardubic, kde jsme navštívili Larischovu vilu, kam byli Ležáčtí přivezeni. Zde v sídle pardubického gestapa byly děti odebrány matkám a dospělí ještě téhož dne, kdy proběhlo vypálení samotné vypálení obce Ležáky, byli ve večerních hodinách odvedeni k místnímu Zámečku k provedení exekuce. Letos poprvé jsme prošli stejnou cestou jako obyvatelé Ležáků před 77 lety, pocity byly velmi smíšené, přestože pálilo slunce, do našich hlav se vtíral stín. Na místě samotného popraviště jsme všem zde popraveným věnovali tichou vzpomínku. Je nutné dodat, že popraveni zde nebyli pouze Ležáčtí.

Poté jsme se vojenskými historickými vozidly přesunuli do Lesoparku Jiřího Potůčka v Trnové, kde proběhl další pietní akt. Vzpomínka na člověka, který má silnou spojitost s naší obcí, ve které si ho připomeneme tuto sobotu a který právě zde, v Trnové, přišel o život. Jsme rádi za to, že vedle škol z blízkého okolí (Včelákov, Skuteč, Prosetín) jsme se této události mohli zúčastnit i my, přespolní. Poslední zastávka nás čekala na lodi Arnošt z Pardubic, kde jsme společně s žáky škol na Pardubicku a vojenskými veterány během plavby po Labi postupně vhodili do řeky celkem 194 bílých růží za všechny oběti heydrichiády na Pardubicku. Právě tolik je celkový počet zastřelených na popravišti u Zámečku. Troufáme si tvrdit, že toto je pro nás vždy nejsilnější moment našeho putování.

My jsme zde pro letošek naši účast v projektu ukončili, ale ostatní pokračují ještě přes Prahu do polského Chelmna, kde pravděpodobně skončil život ležáckých i lidických dětí. Přesto musíme říct, že i jen dvoudenní přítomnost nám dala konkrétnější představy o hrůzách válečných let, na které nesmíme nikdy zapomenout. Proto zároveň vyslovujeme obdiv a poděkování Ing. Františku Bobkovi z ČSOL, který s tímto projektem přišel a již devátým rokem se mu věnuje. Určitě jsme letos nebyli naposledy.

ZŠ a MŠ Stupno

Poslední vysvědčení - 9. A ZŠ Jižní předměstí
OBRAZEM: Také 9. A se loučila na radnici