Socha světce je zcela nová. Nahradila původní, která vznikla ve čtvrtině 18. století, posléze byla rozebrána, opět sestavena a umístěna jinam, až před 85 lety doplatila na vandaly. Nová architektonic– ká koncepce osazení celku je dílem Martina Kondra, so– chu vytvořil Jaroslav Šindelář, o stavební a kamenické práce související se záměrem se postarali odborníci z Inkasty a o kovářské záležitosti Jiří Štrunc a Miloš Havel.

Slavnost zahájila sedmnáctá hodina. Zpěvem chvíli zpříjemnil sbor Canticorum. Poté o osobnosti světce, který žil ve 14. století a jehož kněžská dráha začala v Pomuku (Nepomuk), informoval Jiří Hlobil. Uvedl též, že naposledy zastával roli kanovníka kapituly sv. Jiljí na Vyšehradě. Ke smrti Nepomuka odsoudil sám král, proti němuž se kněz za práva církve, a snad i zachování zpovědního tajemství, postavil.

O významu světce a jeho svatořečení promluvil plzeňský biskup František Radkovský a posléze bušovickou sochu vysvětil. „Ať svatý Jan Nepomucký, který je mimochodem pořád ještě ve světě považován za nejznámějšího Čecha, majícího tam i své sochy, už navždy ochraňuje Bušovice,“ popřál. Ocenil také snahu místních a jmenovitě starosty Pavla Čechury za návrat díla do obce. „Spíše je takovýto jev zatím vzácností, ale Bušovičtí jsou opět o kus před ostatními,“ dodal biskup s odkazem na loňské vztyčení moderního kříže mezi obcemi.

Pravdivost zahraniční popularity světce potvrdil i senátor Luděk Sefzig.: „Dostal jsem v Evropském parlamentu otázku, jak bych vymezil Střední Evropu. Výkladů jsem uvedl víc, ale tázající se profesor dodal: „Patří do ní země, které uctívají svatého Jana Nepomuckého.“

„Jsme doma tam, kde je doma i pískovcový mučedník Johánek,“ připomněl závěrem Hlobil slova Víta Vlnase z knihy České legendy neumírají. „Je zkrátka dobře, že se k nám Nepomucký do obce vrátil. Jeho socha je moc pěkná, pozvedla náves a na místo, kde stojí, skoro jakoby odjakživa patřila,“ konstatoval za bušovické Josef Racek.