V Rokycanech se 14 tisíci obyvateli jezdí v současné době tři taxislužby, což je oproti většině srovnatelných měst hodně. Zhruba 25 aut obsluhuje i rokycanský okres, míří do různých koutů Česka i po celé Evropě. Nejdelší historii má Taxi A5A , které vzniklo před 30 lety, lidé si mohou zavolat také Taxi v kapse nebo nejmladší z trojice taxislužeb, kterou zákazníci znají pod názvem Zdeňka a Roman. Za jízdu po městě zákazníci zaplatí všude stejnou taxu, a to 80 korun. Běžná sazba bez nástupu a čekací doby se pohybuje od 28 do 30 korun za kilometr. Například cesta na pražské letiště vychází na zhruba 1800 až 1900 korun. Alternativní služba typu Uber přímo ve městě nefunguje, pokud si ji lidé objednají, auto přijede většinou z Plzně.

I když jsou v Rokycanech tři taxislužby, konkurenční boj spolu nevedou. „Konkurenti jsme, ale žádné naschvály si neděláme. Kdysi tu bývala taxislužba, která nebyla úplně v pohodě, ta už před časem skončila,“ říká majitel Taxi v kapse Petr Mudra.

Nejsilnější den? Asi sobota

Svá stálá stanoviště taxíky v Rokycanech nemají. „Auto, které má právě službu, vlastně jezdí celý den, takže ani nikde nestojí, protože zákazníci pořád volají,“ vysvětlují bratři Jiří a Petr Šimkovi, synové majitele největší taxislužby ve městě A5A. Nejsilnějším a nejrušnějším časem pro ně byl dlouhá léta sobotní večer. „Dvacet let bylo jasné, že sobota večer je nejsilnější. Ale zamíchal s tím covid. Od té doby jsme nikdy předem nevěděli, jestli bude silné pondělí, středa, pátek nebo třeba neděle. Teď začínám mít pocit, že se to pomalu vrací k tomu, že sobota bývá nejlepší. Ale silné bývá i pondělní ráno, kdy hodně lidí jezdí do nemocnice,“ dodává Jiří Šimek s tím, že častým cílem bývá kromě rokycanské i nemocnice v Hořovicích.

Podle Petra Mudry z Taxi v kapse a Romana Nového z taxislužby Zdeňka a Roman jsou nejsilnější sobotní večery. „Ve všední dny ráno také hodně vozím lidi do nemocnice, ale také z nákupů. Ve městě pracuje hodně cizinců, kteří bydli na ubytovnách a ti mě volají, když potřebují odvézt velký nákup. A volají mě i starší lidé, kteří to mají daleko na zastávku hromadné dopravy a špatně se dostávají do autobusu, je to pro ně pohodlnější. Teď v létě také často vozím vodáky z kempů na Berounce,“ připomíná Roman Nový.

Příspěvek od města

Senioři z Rokycan starší 75 let a zdravotně postižení mohou získat na jízdu taxíkem příspěvek 30 korun. Podle pravidel stanovených městem lze tuto možnost využít dvakrát za měsíc. Příspěvek vyplácí čtvrtletně proti účtence z taxíku v daných termínech sociální a zdravotní odbor městského úřadu.

Rokycanskými taxíky už se svezla řada známých osobností od sportovců až po umělce. „Jejich jména si ale nechám pro sebe, protože správný taxikář by měl dodržovat taxikářský kodex. O tom, koho vozíme a kam, nemůžeme mluvit,“ upozorňuje Petr Mudra.

Horké chvilky za volantem

Taxikáři občas za volantem zažívají horké chvilky. „Když večer přijedete pro člověka, který si vám sedne za záda a chce jet na nějaké odlehlé místo, je to dost nepříjemné. Čekáte, kdy vás chytne za krk nebo bodne. Jednou se mi stalo, že na mě narkoman mířil celou cestu pistolí. Také na mě zaútočil opilý a zfetovaný zákazník s berlemi, kterého jsem odmítl vzít z hygienických důvodů, protože neměl tričko,“ vzpomíná Roman Nový s tím, že dřív jezdila taxíkem i jeho manželka. „Vždy jsem se snažil, aby žena nejezdila v noci. Pokud to bylo nutné, tak jen se zákazníky, které jsme znali,“ dodává. Podle Petra Šimka zkušený taxikář pozná, když nastoupí problémový zákazník, který nebude chtít zaplatit: „To se řeší různými způsoby, ti lidé někdy nechtějí vystoupit z auta a zdržují vás. Samozřejmě svou roli v tom hrají drogy a alkohol. Každá noc je prostě jiná. Někdy musíme volat policii,“ uzavírá Petr Šimek.