Od Žďáru před radnici vjel 9. pluk 2. pěší divize 3. americké armády, před mariánským sloupem zaujali obranné pozice němečtí vojáci. Z Malého náměstí se posléze blížili rudoarmějci ze 6. gardové tankové armády, 5. tankového sboru. Vojáci tří armád se setkali jako kdysi a ti němečtí kapitulovali. Éterem zněla dobová muzika spolu s voláním rozhlasu o pomoc a podobně jako ve čtyřicátém pátém lidé obklopili osvoboditele.

Z tribuny, kde dění konferoval Petr Jančařík s Janem Englerem, se nesla děkovná slova od zástupců státu, samosprávy, politiků a zahraničních hostů, mezi kterými nechyběl ani vnuk generála Pattona - George Patton-Wotters – jehož divize Plzeňsko osvobozovala.

Přijeli i přímí účastníci bojů, například Earl Ingram. Patřil k těm, kteří s oběma vítěznými mocnostmi na sklonku války dorazili na území okresu. Zůstal však s druhou pěší divizí stát v Kříších, kudy rovněž procházela demarkační linie. Tentokrát ale spolu s dalšími uctil památku všech, kteří se míru po válce nedočkali.

Předtím ale ještě z tribuny ústy mluvčího radnice zazněl projev starosty města Rudolfa Hejrovského. Kromě jiného se v něm praví: „Dnešním dnem přejímá do svých rukou národní výbor, jako vrcholná organizace ve městě, vedení všech veřejných věcí v obci… Jsou v něm zastoupeny všechny bývalé složky našeho politického života. Jen bych nechtěl, abyste se domnívali, že se chceme vrátit k našemu bývalému stranictví, výstižněji řečeno partajnictví, které nám v minulosti natropilo tolik škod. To už je neodvolatelně navždy mrtvo…“

Hlavně ale řečník připomněl ty, kteří za svobodu položili život, a pokládal za povinnost uctít jejich památku způsobem trvalým, aby i potomci jich mohli vzpomínat.