Dnes si připomínáme již 34. výročí Sametové revoluce. Pojďme si připomenout, jak tehdejší události prožívali a vnímali lidé na Rokycansku.

„Novin, které o dění informovaly pravdivě, bylo zoufale málo. Svobodné slovo či Lidová demokracie, to prostě nestačilo. Zejména, když je prý příslušníci VB zlikvidovali cestou na stánky,“ vzpomíná jeden z tehdejších aktivistů a nyní dlouholetý starosta Němčovic Karel Ferschmann.

První velké vystoupení v Rokycanech se konalo v den generální stávky 27. listopadu na Masarykově náměstí. Proslovy ale nebylo téměř slyšet, a tak jeden z revolucionářů Jiří Hájek zavelel: „Jdeme si pro mikrofon k předsedovi národního výboru Poduškovi.“ Právě projev tehdejšího představitele města byl přijat sympaticky, zatímco vedoucí tajemník OV KSČ Nenádl byl vypískán.

Představitel města o dva dny později náhle zemřel. Dnes můžeme pouze spekulovat, zda šlo o náhodnou souhru okolností, či úmrtí způsobil neúměrný Poduškův stres. Nicméně do událostí listopadových dní v Rokycanech se zapsalo nesmazatelně.

To už se ale daly věci do pohybu a vzniklo okresní koordinační centrum Občanského fóra. Mluvčím byl právě Ferschmann, který seznamoval v rámci kulatých stolů další subjekty s požadavky Občanského Fóra. Týkaly se odstranění komunistických poutačů a hesel, návratu pamětní desky americké armádě na radnici či kádrových změn ve vedení okresního města nebo ONV.

„Franta Hlad, Jarda Vítek, Honza Kalvoda, Jirka Šnajdr a další kolegové jezdili i do těch nejmenších vesnic a vysvětlovali lidem, o co nám jde. Měli jsme konečně k dispozici místnost s telefonem v sokolovně a operativně mohli reagovat na dění. Bývalý voják Petr Pařízek z Mirošova nás třeba upozornil na pálení dokumentů STB v Brdech,“ vrací se Ferschmann o čtyřiatřicet let zpět.