„U nás se reforma dotkne malého počtu lidí a nebude mít ani zásadní vliv na chod společností, které jim dávají práci. Mají totiž zajištěný odbyt a navíc jsou tito zaměstnavatelé slušní i po lidské stránce,“ řekl Koranda. Ani podle Jany Červenkové z rokycanského Centra pro zdravotně postižené se snížení příspěvků od státu na Rokycansku příliš neprojeví. „Lidí se zdravotním postižením přibývá, ale chráněná dílna tu není,“ uvedla Červenková.

Reforma přitom může dopadnout právě na chráněné dílny, kde se nemusí povést každý výrobek. Běžní zaměstnavatelé si podle odborníků umějí a musí pohlídat ekonomiku.

Tak to mají zařízené i v klabavské firmě Rabovský, která má devětadvacet zaměstnanců, z toho patnáct zdravotně postižených. „Podnikáme v normálním tržním oboru, v kovovýrobě. Provoz nemůžeme přerušit,“ říká Eva Rabovská, podle které možná před šesti lety stát žádné příspěvky nevyplácel.

„Ale fakt, že dosavadní příspěvky některé firmy zneužívaly, se měl řešit jinak, například kontrolou. Plošné řešení je nešťastné,“ myslí si Rabovská, jejíž firma dostala za minulé čtvrtletí na zdravotně postižené 270 tisíc korun. „Teď to nebude ani polovina. Nebude ani možný souběh příspěvku na vytvoření místa pro zdravotně postiženého a dotace. Ale podnikali jsme před příspěvky a budeme tak činit dál. Kvůli dotacím jsme to nedělali, ačkoli díky nim jsme mohli počet těchto zaměstnanců zvýšit z pěti na patnáct,“ tvrdí Rabovská, pro kterou je komplikací spíše rozšíření administrativy s příspěvky spojené.

Nynější úprava váže totiž příspěvek na výši vyplacené mzdy. Tak to dříve při výplatě dotací podle Rabovské nebylo. „Nyní se nezohledňuje nemoc, dříve, když takový zaměstnanec marodil, příspěvek jsme dostali. V takovém případě stejně musíme práci zadat někomu jinému. Protože těmto lidem dáváme práci domů, máme také náklady na dopravu materiálu a na rozvozce,“ dodala Rabovská.

Její firma ale kvůli reformě v podobě nižších příspěvků na handicapované zaměstnance rozhodně zdravotně postižené propouštět nehodlá.