Muž, který před dvěma lety slavil osmdesáté narozeniny, si daru Sportovní a tělovýchovné organizace Rokycanska nesmírně váží: „Dokonce natolik, že už jsem se dobýval do obřadní síně na radnici před týdnem,“ usmívá se Jonák alias Čočka. Začínal sice v národní házené a na pozici brankáře dokonce opatruje medaili z republikového šampionátu, ale pak mu učarovala kopaná.

Z levého křídla přesedlal na nevděčné trenérské řemeslo. Věnoval se mu od roku 1954 a vydrželo mu to bezmála čtyřicet let. Což obnáší výchovu stovek hráčů, z nichž někteří to dotáhli hodně vysoko.

„Pořád se ke mně hlásí. Jen si občas nevzpomenu, jak se jmenují,“ přiznává Jonák. Při angažmá v Husových sadech zažil několikrát změnu názvu klubu (ŽDH, RND, Škoda, FC), ale jedna věc zůstala stejná. Svěřence vedl k poctivé přípravě na hrací ploše i v osobním životě.

Laureát působil profesně u spojařů. Z rozhlasu po drátě přesedlal na opraváře telefonů a posléze se stal členem stavební čety. Fungoval v ní až do roku 2001 a nedá dopustit na oblíbenou odborářskou ligu, kde propotil vždy dres pošťáků a nevynechal spojařské hry v Rakové. Dlouho ale v důchodu odpočívat nedokázal, neboť pomáhal kolegům v areálu na Jižním předměstí.

Pyšný dědeček pěti vnoučat dnes navštěvuje zápasy divizního FC nebo dalších týmů sporadicky. Zdraví už přece jen tak neslouží, ovšem na oblíbenou zahrádku mu stále síly stačí. Takže i k zítřejšímu svátku přejeme Václavovi vše nejlepší a neutuchající životní optimismus.