„Někdy se tu válela až šedivá mlha. Když se větralo, byly zase námitky, že táhne. Také jsem slýchala: ´Kdyby se tu nekouřilo, tak do hospody přijdu.´ Tak vám udělám nekuřácký den, navrhla jsem a on se ujal,“ líčila hostinská Stanislava Jelínková. „Návštěvnost neklesla,“ pochvalovala si. „Sice nechodí ti, co nejvíc hulí, ale další jsou spokojeni a objevili i nekuřáci.“

„Hospoda, to je kulturní stánek. Když se chcete něco dozvědět, pošlete mužského do hospody,“ tvrdí Jaroslava Cajthamlová. „Nebo přijdete sama. Jiný kulturní stánek tu není, a tak máme v hospodě schůzky ´babince´. Každý normální člověk si potřebuje popovídat,“ zdůvodňovala Hana Zieglerová.

“Mně je tady teď příjemně. Sice kouřím ráda, ale v zahulené místnosti být nemusím,“ míní Kristýna Jelínková. „Uvnitř se teď dýchá dobře a kdo kouří, zajde si na cigárko ven. Má to i tu výhodu, že nemusím kvůli načichnutí kouřem oblékat jiné šaty do hospody a jiné do práce,“ dodal Jiří Hájek. „Copak kvůli zaměstnání, ale žena si pochvaluje, že nesmrdím kouřem,“ usmíval se Jindřich Šperl.

Všenická hospůdka má vůbec výsadní postavení. V teplých dnech ji navštěvují i rodiče s dětmi. Kolem je totiž uzavřený dvůr s houpačami a v areálu se nachází též knihovna a obecní úřad.

Namátkou jsme se ptali také v dalších místech: „V části zdejší restaurační místnosti se kouří a v části ne, navíc přes obědy není kouření povoleno,“ informovala nás Monika Štveráková z hotelu Bílý lev.

„U nás máme salonek pro nekuřáky,“ dozvěděli jsme se v kařezské restauraci U Kroftů. V rokycanské Střelnici nám Olga Brzobohatá potvrdila, že kuřáci si mohou zapálit až od 14 hodin.

„Tady v Corsu se nekouří přes oběd,“ uvedl i Bohuslav Vašíček z další rokycanské restaurace.