Co vás právě teď nejvíc zaměstnává?
Je to určitě časopis pro děti Mateřídouška. Kreslím do něj každý měsíc pět stránek. Mimo jiné dvoustránkový komiks na vlastní námět a také seriál obrázků, které vznikají ve spolupráci s fitness trenérem a jejich cílem je motivovat děti k pohybu. Pracuji i na komiksu pro sdružení pacientů s Crohnovou chorobou, střevní kolitidou a podobnými obtížemi, který by měl prostřednictvím příběhu přiblížit, jak se dá žít s těmito nemocemi. Kreslím také pro jednu marketingovou agenturu, letáky a obrázky a kreslené vtipy na web.

Máte vůbec jako velmi zaneprázdněný autor čas na vlastní uměleckou tvorbu?
Vždycky když mám nápad, zapíšu si ho do mobilu a tam leží dlouho, dlouho a dlouho… Občas si nakreslím nějaký vtip, jenom tak bez zadání. Rád bych se víc věnoval kreslení originálních obrázků. Pracuji hlavně pro klienty a jen těžko se dostávám k tomu, abych si nakreslil obrázek jen tak třeba domů na zeď nebo jako dárek.

Vhrsti v létě uspořádal workshop Jak se kreslí večerníček v Domě přírody Brd ve Strašicích | Video: se svolením Vhrsti

Hodně lidí si vás spojuje s tvorbou pro děti, ale na vašich webových stránkách jsou k vidění i akty.
To mě baví, ale zrovna teď mám ve frontě asi šest modelek. Jsem s nimi domluvený, že je nakreslím a ony na to čekají třeba už rok. Akty jsem naposledy kreslil na jaře.

Vaše obrázky si tedy lidé prohlédnou na webu a na sociálních sítích, máte v plánu představit je i na výstavě?
Výstavy jsou obecně náročné. Jejich příprava zabírá čas a nakonec na ně lidé do galerií moc nechodí. A když bych udělal výstavu někde v kavárně, tak mám pocit, že tam na ty obrázky vlastně nikdo nekouká. Takže jsem s výstavami obezřetný. I když vlastně 5. září začne v Praze v Holešovicích ve Vnitroblocku, což je takový hipsterský prostor, dvoutýdenní výstava sedmi autorů s názvem Komiksové jednohubky. Jsou to všechno autoři, kteří dělají komiksy ze života. Zorganizovala to Bára Brůnová, která kreslí komiks o mateřství, další autor je například zaměstnaný v korporátu a tvoří komiksy inspirované prací v kanceláři.

Čím se budete na výstavě podílet vy?
Já jsem kreslil komiks ze svého života zhruba před 15 lety a pak jsem z toho vydal knížku, která se jmenuje Nejdůležitější věc na světě. Ale to mi už nepřipadalo aktuální, a proto jsem tam přispěl s projektem Ilustrované zbytečnosti. Dávám si dohromady informace o lidech, přírodě, věcech nebo jevech, které mě něčím zaujmou. Přitom jsou to takřka výhradně informace, bez kterých se člověk v běžném životě pohodlně obejde. Vymyslím k nim jednoduchou kresbičku a z několika pak vytvořím plakát. Ve Vnitroblocku budou viset čtyři takové velikánské plakáty se skoro stovkou těch různých zajímavostí.

Na internetu je k vidění i váš projekt Wordless Cartoons neboli Kreslené vtipy beze slov. Dočkají se vaši příznivci i jeho tištěné verze?
Původně jsem měl ideu, že by ty vtipy mohly vycházet v nějakém časopise, ale tenhle žánr nikde moc nechtějí. Souvisí to hlavně s tím, že náklad tištěných časopisů klesá, nejenom těch satirických. Tak jsem ty vtipy tři a půl roku, týden co týden, dával na internet pro předplatitele. Sice jsem nemusel, ale tlačila mě zodpovědnost, že jsem si prostě řekl, že každý týden bude nový vtip. Možná by to mohlo časem vyjít v nějaké knížce.

Výtvarník večerníčku Bílá paní na hlídání Vhrsti žije a tvoří ve Strašicích na Rokycansku

Začal školní rok a děti se učí z učebnic, které jste ilustroval. Český jazyk 1 s vašimi obrázky dostal ocenění BESA za druhou nejlepší učebnici v Evropě. Za dětmi do škol ale jezdíte i osobně…
Jezdím do škol a knihoven na besedy, kde buď vyprávím pohádky nebo dělám workshopy Jak se kreslí večerníček inspirovaný Bílou paní na hlídání. Starším dětem na druhém stupni a středoškolákům povídám o tom, jak žije ilustrátor na volné noze nebo o historii světového komiksu. Workshop Jak se kreslí večerníček bude výjimečně přístupný i veřejnosti, a to 19. října v Domě přírody Brd v zámečku Tři trubky.

Zmínil jste Bílou paní na hlídání, dočkají se děti dalšího večerníčku?
S režisérem Petrem Friedlem si hrajeme s myšlenkou, že spolu ještě někdy něco uděláme, už jsme měli dva náměty, ale zatím k ničemu konkrétnímu nedošlo. Věřím, že se ještě něco povede.

Tvorba pro děti tvoří významnou část vaší práce. Máte malého syna a dceru, jsou to vaši první kritici?
Samozřejmě můj styl poznají. Nedávno jsme byli v Zážitkovém parku Zeměráj v Kovářově, kde viděli letáky a hned jim bylo jasné, že je kreslil tatínek. Hlavně moje dcera Karolínka umí být kritická. Tradičně kreslím novoročenky, na kterých má naše rodina podobu pejsků. Letos navíc pejsků na kole. Jsou to prostě takové antropomorfní postavy. A Karolínka mi to brutálně zkritizovala, že nejsme pejsci, že se v zimě nejezdí na kole a že jsem jí špatně nakreslil pruhy na čepici, protože barvy měly opačné pořadí.

Zdědily po vás děti výtvarný talent?
Karolínka chodila ještě jako předškolák celý rok do základní umělecké školy v Plzni. Moc jí to bavilo. Na školní výstavě na Klenové měla na konci školního roku keramiku a grafiky. Zatímco Karolínka má ráda všechno hodně barevné, čtyřletý syn Jáchym má takový technický projev, kreslí většinou tužkou, fixem jedné barvy nebo propiskou. Je velmi vizuální, on ty věci vidí, ale hodně ho odrazuje, že to pak na papíře nevypadá, jak by chtěl. Tak uvidíme.