Vlastně přímo na místě nás přivítaly Hanka Svobodová a Bára Sýkorová ze službu konajícího oddílu Stopa. „Ještě, že včerejší služba udělala dříví do zásoby,“ pochvaloval si Jára Ŕíha, „ dneska by se to dělalo hůř.“ No co,“ my zase už zvládly naloupat brambory do guláškovky, pochlubila se při svačině prací dívčího týmu Dominika Dortová.

V kamenných zdech kuchyně zatím hrozilo přetéci z dětské vaničky těsto. Kuchař Míra Hackl jej pro stovku strávníků připravil z 10 kil mouky. „To je jako Hrnečku vař,“ usmíval se Jiří Vimr, šéf Stopy, a se spoluvedoucími Petrem a Vendulou Tichými, už se připravoval na pomoc s nekonečným množstvím bochánků. Na holičkách je nenechala ani zdravotnice Irena Červenková. „Odhaduji, že těch vdolků bude nejmíň šest set, spíš ale víc,“ mínil Hackl. Nakonec jich bylo devět set, ale i tak chtěl mít před jednou odpolední všechny upečené, namazané marmeládou a přizdobené šlehačkou.

Nejmenší Cvrčci už se nemohli dobroty dočkat. Chvilku před dalším zaměstnáním si krátili po svém, kluci mastil Červená bere a Ivoš Čermák byl momentálně králem karbaníků. Péťa Valeš zase vykukoval ze stanu. „Jdu už do třetí třídy,“ pochlubil se hrdě, „ a na táboře jsem podrué. Nejvíc se mi tu líbí společné táboráky a odpolední klid. Té činnosti je někdy až moc,“ vysvětloval. Hanka Koreisová a Janina Melková se šly podívat k řece, kestli už se z vodáckého výcviku nevrací oddíl Rychlonožek s Ivou Vaskovou. „I když občas sprchne, voda v řece je čistá a hlavně teplá,“ libovaly si.

Naproti tomu Ztracenci si dali záležet na jídle. „Vem ještě rohlíky na přidání,“ žádal kamaráda Pepa Klotz a sdělil, že nejvíc ho baví oddílová hra a nejtěžší je poslouchat instruktorky,“ rýpl si trochu do spolusedících slečen. „Řkáme si Ztracenci, protože zažíváme něco jako v seriálu Ztraceni,“ objasňoval Petr Šilhavý.“

Musíme v rámci své hry udělat všechno pro přežití,“ dodala Vlasta Pejzlová. „Nejtěžší je asi vaření,“ konstatoval Lukáš Starinský. „A nejlepší asi stavení bunkrů,“ zvažoval Luděk Karlovský a většina se přidala. Petr Tichý s Matějem Rychlým se nám pochlubili, že jejich oddíl Stopa po večerech rýžuje zlato. Zlaté valounky pak mění za pessa, za něž si mohou nakoupit. Rázem jsme se s nimi ocitli v dřevěném saloonu jak vystřiženém z divokého Západu. Na dění dohlížel patřičně oděný šerif se dvěma pomocníky, bankéř a napilno měla i obchodnice. Ovšem za prohřešky – žalování, nevhodná slov ap. – zlatokopové platili téžké pokuty. Mimochodem, to kovbojské oblečení se jim velice hodilo i při country bále a následné zpívané.

„Proč tu máme tu dřevěnou maketu rakety? Rychlonožky putují vesmírem,“ vysvětlovala hlavní vedoucí Vlasta Vasková, „a tady u Berounky završí svoji celoroční hru.“ Přidala i další informace, třeba že navečer půjdou děti do divadla, protože do tábora míří kočovná společnost Velký vůz. Minulý týden za osazenstvem přijeli také bolevečtí hasiči a simulovali za pomoci vedoucích požár, který pak uhasili. Na nazdobeném prostranství u mlýna se odehrála i táborové pouť a děním prolíná též olympiáda, kde hlavní cenou je potovní pohár starosty Hrádku.

Odtud většina táborníků pochází. Zřizovatelem tábora je totiž už tradičně společnost Pionýr Hrádek. Aby se vystřídali na základně všichni zájemci, po dvou týdnech první partu u Spáleného mlýna vystřídá další. Do té doby ale ještě zažijí třeba návštěvu leteckého modeláře, výlety, spoustu her a táboráků. „Každý si něco připravíme k tomu závěrečnému. Já jsem z oddílu karate, takže máme volbu jasnou,“ prozradila nakonec Jana Šmolíková.