„Jenže ne tak úplně. Kdysi jsem učil v základce, pak v mensa gymnáziu a krátce jsem se objevil i na ministerstvu školství. Ale už to nešlo se zálibou skloubit,“ usmívá se sympatický padesátník.

Deskovky začal Vodička objevovat už v osmi letech. Se Stopaři, což byla parta vrstevníků po vzoru Rychlých šípů. A když bylo venku ošklivě, šlo se do klubovny a bojovalo se u stolů. „Tady jsem vymyslel Cestu pod mořem s chobotnicemi a žraloky. Můj první úlovek. Pak mne pohltily tehdy populární Dostihy a sázky,“ vrací se tvůrce do osmdesátých let. Posléze za katedrou dělil čas mezi přípravu na vyučování, rodinu a občas i vymýšlení rébusů pro širší okruh zájemců. Zhruba před dvaceti lety padlo významné rozhodnutí. Naplno se věnovat hrám a zároveň přitom školit učitele, kteří by za pomoci novinek vedli a inspirovali svěřence. „Každá novinka na trhu obnáší stovky hodin přemýšlení. „S cílem, aby hry byly smysluplné především pro mladou generaci. Ideální jsou pro testování a průzkum ti nejbližší. Jenže doma máme asi šedesát her a rodina už je přece jen zmlsaná. Musím je podplácet svým kuchařským uměním,“ přiznává tvůrce. Následuje domluva s vydavateli, jimž jde pochopitelně především o zisk a ve finále sledování prodeje. Holoubkovský nadšenec si v republikovém žebříčku drží druhé místo za kolegou z Brna, který se prý protlačil až do Hollywoodu.

Vodičkovu sbírku lze rozdělit na dvě části. První linie pomáhá dětem s matematikou a rozvojem logického uvažování. Vedlejší větev je o lásce ke knihám a četbě včetně rozšiřování slovní zásoby a porozumění textu.