Předtím se tu hrálo i divadlo. S útlumem těžby uhlí v břaském revíru na konci 60. let se však z opuštěných dolů přestala odčerpávat voda. Poddolovaná plocha mezi výsypkami se začala zamokřovat v roce 1967 a během pár let hladina podzemní vody vystoupala do dnešní úrovně. Hřiště se tak ocitlo doslova na dně.

Takto vzniklá vodní plocha má dnes rozlohu asi 1,2 ha, maximální délka a šířka jsou cca 180 × 100 metrů. Vranovické jezero nemá žádný viditelný povrchový přítok ani odtok, je ale podpovrchově propojeno s „kyzovým“ jezírkem pod náspem silnice a odtud odvodňováno Díreckým potokem. Intenzivní poddolování území v těchto místech (které se ostatně odráží už v nápadně členitém terénu plném poklesů) názorně ilustruje také chování srážkových vod. Při dešti totiž stéká voda do prohlubně pod námi, ale z ničeho nic se propadne do podzemí, které se zde podobá spíše nějaké krasové oblasti či ementálu. Dobře vidět je to při každém silnějším dešti – a právě tyto vody napájí jezero.

Ilustrační foto.
Pravoslavný střílí do pravoslavného, s tím se nesmířím, říká kněz

Díky podzemním přítokům se jezero vyznačuje čistou vodou, takže je lidé z okolí začali využívat jako přírodní koupaliště. Přitom nejde o "sterilní" vodu, v jezeře jsou ryby a hojně se tu vyskytují i masožravé rostliny bublinatky. Atraktivní koupání přilákalo i další rekreanty, kteří skoupili pozemky (původně tzv. důlní míry).