S útlumem těžby uhlí v břaském revíru na konci 60. let se však z opuštěných dolů přestala odčerpávat voda. Poddolovaná plocha mezi výsypkami se začala zamokřovat v roce 1967 a během pár let hladina podzemní vody vystoupala do dnešní úrovně. Hřiště se tak ocitlo doslova na dně. Takto vzniklá vodní plocha má dnes rozlohu asi 1,2 ha, maximální délka a šířka jsou cca 180 × 100 m. Vranovické jezero nemá žádný viditelný povrchový přítok ani odtok, je ale podpovrchově propojeno s „kyzovým“ jezírkem pod náspem silnice a odtud odvodňováno Díreckým potokem. Intenzivní poddolování území v těchto místech (které se ostatně odráží už v nápadně členitém terénu plném poklesů) názorně ilustruje také chování srážkových vod. Při dešti totiž stéká voda do prohlubně pod námi, ale z ničeho nic se propadne do podzemí, které se zde podobá spíše nějaké krasové oblasti či ementálu. Dobře vidět je to při každém silnějším dešti – a právě tyto vody napájí jezero.

Díky podzemním přítokům se jezero vyznačuje čistou vodou, takže je lidé z okolí začali využívat jako přírodní koupaliště. Přitom nejde o "sterilní" vodu, v jezeře jsou ryby a hojně se tu vyskytují i masožravé rostliny bublinatky. Atraktivní koupání přilákalo i další rekreanty, kteří skoupili pozemky (původně tzv. důlní míry).

V poddolovaném území ale nepřipadá v úvahu stavět obytné domy, a tak kolem jezera vznikly jen chaty a zahrádky. Dnešní rekreační využití území je tak vlastně vedlejším produktem hornické činnosti, respektive jejího ukončení. Památkou na industriální minulost je i místní název Amerika, zachovaný dodnes v mapách. Označení původně patřilo průmyslové kolonii, která ve 20. letech 20. století stála u silnice. Podle pamětníků v této kolonii bydleli „krajánci“, kteří se původně vydali hledat práci do Ameriky, ale neměli za oceánem štěstí a vrátili se chudí zpět do vlasti, kde museli vzít zavděk i prací ve zdejších dolech.

Na tomto rozcestí se z naučné stezky a modré turistické značky odpojuje vrcholová odbočka k vyhlídce „Na Vrchách“. Komu nevadí prodloužení putování za hornickou historií slepou odbočkou, měřící jeden kilometr, má možnost rozhlédnout se po kraji z dřevěné rozhledny, která slouží také jako datový převaděč (postavena v roce 2013). Naučná stezka jinak pokračuje dále k jihu, do centra někdejšího důlního revíru.