Letos v březnu si kulaté narozeniny rodačky z jihočeské Blatné připomněli účastníci aktu na domě v Jiráskově ulici č. 1. Paní Zdenka se sem stěhovala ve třech letech. „Našla tu nové kamarádky a studovala v rokycanském gymnáziu. Jako Židovku ji však za protektorátu vyloučili a ze vzdoru začala studovat angličtinu,“ připomněl před osmi měsíci moderátor akce Radek Cinke. Roku 1942 však musela nastoupit do transportu směr Terezín a posléze Osvětim. Na rampě neblaze proslulého koncentračního tábora naposledy viděla maminku a jako jediná z rodiny přežila. Zachráněna byla v táboře Bergen-Belsen. když překonala i zákeřný tyf.

Po válce se paní Zdenka přemístila do Švédska, pak ji zavedla životní pouť do Austrálie a před 53 lety se usadila ve Velké Británii. Přesto má stále Rokycany v srdci, což potvrdil její hlasový záznam účastníkům březnového setkání. Oprášila vzpomínky na rodinu, dům v Jiráskově ulici, gymnázium, koupaliště u Děkanského rybníčku nebo kamarádky, od nichž byla násilně odtržena Sugestivní pozdrav nenechal lhostejným snad žádného z patriotů Rokycan. Ve slunečném odpoledni se většině z nich odrážely v očích slzy…

Před dvaceti lety se stala tato dáma čestnou občankou města Rokycany. “Jsou pro mne můj milovaný bývalý domov, do kterých se stále ráda vracím, protože jsem nikdy neodešla,“ vyjadřovala se o bývalém domově.

Zdenku Fantlovou a její život připomíná pamětní deska v místě, kde žila. Kromě toho i štítek na jedné z laviček naproti domu v aleji sakur. Obojí vzniklo díky iniciativě členů Lions Clubu Rokycany a za podpory města.

Ke statečné dámě se váže ještě jeden příběh. V Londýně se usadila na Porchester Gate, v domě, kde za druhé světové války sídlila československá vojenská zpravodajská služba. Její šéf, plukovník František Moravec, tady v říjnu 1941 připravil plány pro výsadek Anthropoid. Jeho cílem byl útok na Heydricha. její byt dokonce přes chodbu sousedil s Moravcovým útočištěm a poslední pokyny tu dostali atentátníci říšského protektora, parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš.