Šestnáct let stará záležitost tehdy budila emoce nejen v regionu. Plán na vybudování štítu proti hrozbě jaderného útoku z Íránu sledoval doslova celý svět a představitel vesničky se chopil šance. „Já jsem Honzovi fandil. Vždyť v lednu 2007 Američané plán představili a hned v březnu Neoral uspořádal referendum, kde jsme radar rezolutně odmítli,“ vyjádřil se v pondělí starší muž, který si přál zůstat v anonymitě: „Obec to už tehdy rozdělilo a od té doby se dohromady nedala. Vznikly tu dva nesmiřitelné tábory a loni na podzim jsme ani nesestavili kandidátky pro komunální volby. Zkusíme to napravit teď v sobotu.“

Odlišným názorem se prezentoval zkušený hostinský Jaroslav Hůrka: „O mrtvých jen v dobrém, ale rádi jsme se neměli. Nebál jsem se prezentovat své názory a měl jsem kvůli tomu potíže nejen s Neoralem, ale i s dalšími zastupiteli. Ten člověk sem přišel prakticky bez ničeho a honem rychle se pro něho rekonstruovalo bydlení v bývalé škole,“ říká muž, jemuž vadila i skutečnost, že starosta chodil od rána do večera s pistolí za pasem.

Mirošovský starosta Vlastimil Sýkora příliš sdílný nebyl: „Opouštěl to tady trochu utajeně. Takže upřímnou soustrast příbuzným, ale víc po mne nechtějte.“

Neoral zvedl hozenou rukavici bezprostředně po zveřejnění úmyslu Bushovy administrativy. Stal se šéfem Ligy starostů proti radaru a nejhlasitějším kritikem. Nezviklal ho ani premiérův příslib, že do brdských obcí pošle přes miliardu na zlepšení infrastruktury. Kromě desítek článků napsal Neoral knihu Boj o kótu 718 a účinkoval v dokumentu Český mír.

Kampaň přetavil komunální politik při volbách do krajského zastupitelstva v roce 2008. Jako nezávislý na listině ČSSD uspěl především díky preferenčním hlasům z obcí na Rokycansku a jižním Plzeňsku.

Američané nakonec od záměru vybudování základny ustoupili v září 2009.