Ze skupiny protestujících proti vpádu okupačních vojsk se však ocitl za mřížemi sám. Na dlouhých osmnáct měsíců.

ZNÁSILNĚNÉ DĚJINY

Rudoarmějec v uniformě. V levé ruce s kyticí šeříků, v pravé s vojenskou čepicí a na zádech měl samopal. Tak vypadalo dílo umělců, vztyčené na tehdejším náměstí Rudé armády (dnes Masarykově náměstí) roku 1952. S myšlenkou na stavbu, která by uctila osvoboditele Československa, přišel ovšem už v roce 1947 Svaz československo-sovětského přátelství. Na sbírkách mezi svými členy pak do roku 1951 vybral 574 000 Kčs. V září 1951 byl na místě odstraněné kašny vztyčen základní kámen budoucího pomníku a pár dnů na to byl slavnostně odhalen. V dubnu 1952 byl na náměstí instalován sádrový model budoucího pomníku a posunován z místa na místo tak, aby byla nalezena nejvýhodnější poloha pomníku.

Bronzová socha na žulovém podstavci měřila 3,6 metru a okamžitě byla přejmenovaná na Divíška. Voják se prý musel divit, že se ocitl ve městě, které neosvobodil. V květnu 1945 sem totiž dorazila jako první americká armáda, zatímco tehdejší spojenci ze Sovětského svazu zůstali za demarkační linií.

SVRŽENÍ SOCHY

Život za železnou oponou nebyl v dobách tuhého socialismu jednoduchý. Snad i z tohoto důvodu vzali lidé pomník na vědomí a s výjimkou sporadických nápisů, kreseb k výraznému poničené nedocházelo. Platilo to až do 21. 8. 1968, kdy k nám dorazila ´spojenecká´ vojska. A právě Výborný byl jednou z ústředních postav protestu.

Odpoledne se začaly srocovat ve středu města davy lidí. Jejich počet rostl a se setměním zvítězil názor, že rudoarmějec tu nesmí zůstat. „Když jsem se s partou k soše přiblížil, už měla na krku silný provaz. My jsme našli někde prádelní šňůru, přivázali mu ji za ruku a Divíška jsme rozhoupali,“ vzpomínal později Výborný.

někdy po dvacáté hodině se symbol ocitl na dlažbě. Po mohutném nárazu s nalomenou hlavou a upadl jeden ze tří šeříků, které měl voják v ruce. „Schoval jsem si ho tam pan památku, ale hned mi ho někdo ukradl,“ vracel se k hektické atmosféře tehdy osmnáctiletý mladík. Vylezl tehdy na opuštěný podstavec a napodoboval postoj rudoarmějce. Odměnou mu byla ohlušující ozvěna davu: „Ať žije náš Ivan.“ I tahle okolnost hrála významnou roli při soudním procesu v březnu 1970.

PŘEVLÉKÁNÍ KABÁTŮ

Vraťme se ale do smutné srpnové noci 1968. Dva příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti podporovali protest proti vpádu armád Varšavské smlouvy, což prý uvedli i při pozdějších výpovědích. Jenže na náměstí dorazilo několik sovětských tanků, takže socha byla raději přemístěna ke kostelu. Tady se na ní rozzlobení jedinci vyřádili. Hlavu zdevastovali úplně a utrhli samopal.

Hned druhý den si pro Výborného došla VB. Nesměl opustit město, ale po zklidnění situace se zdálo, že je záležitost vyřízená. V roce 1969 obdržel dopis, že se události kolem pomníku zastavují.

Nikoliv na dlouho, protože nastupovala nová garnitura původně ´pomýlených´ zastánců socialismu. Roku 1970 byl zahájený proces se šesti mladými muži. Podařilo se je buď vypátrat nebo je někdo snaživý udal. „Taky mne pořád radili, ať nahlásím další účastníky. Že prý budu mít nižší trest,“ vyjadřoval se Výborný. Odsouzený byl k osmnácti měsícům za mřížemi a úhradě bezmála dvaceti tisíc korun za způsobenou škodu. Dva jeho kamarádi skončili na deset měsíců v nápravném zařízení, protože v době trestného činu byli nezletilí.

NORMALIZAČNÍ BĚSNĚNÍ

Rudoarmějec se vrátil na náměstí. Tehdejší mocipání označili po roce 1970 jeho odstranění za dílo kontrarevolučních živlů, ale ti stateční nezapomínali. Vždy v květnu se tu scházeli k uctění památky amerických vojáků. Přestože jejich pietní akty narušovaly kropící vozy, které ´náhodou´ projížděly centrem a každý z účastníků byl pečlivě zaznamenaný příslušníky státní bezpečnosti.

Po pádu komunistické moci byl symbol odstraněn v lednu 1990 demontován. Z iniciativy Občanského fóra se toho ujal kameník Josef Kozler. Z areálu Technických služeb byla po pěti letech socha zapůjčena do soukromého muzea v Doudlebech nad Orlicí. V únoru 2003 ji pro natáčení filmu Hell Boy využíval americký štáb, který ji umístil do pražských ateliérů. O navrácení sochy do Rokycan rozhodla městská rada v lednu 2003. Je vyrobená z ušlechtilého bronzu a má tudíž, bez ohledu na umělecké a politické aspekty, vysokou hodnotu. Po rozvolnění nynějších opatření si rudoarmějce budou moci zájemci prohlédnout v Muzeu na demarkační linii.