Domů dorazila až v jedenáct hodin, a to z Horní Kalné, kde ji podle návrhu autora vytvořila firma VHV. Za dvacet minut ale stála na svém místě a vztahovala štíhlé bronzové ruce ke kolemjdoucím v přátelském gestu – věrna svému názvu Vítejte v Rokycanech. „Chtěl jsem, aby z ní byla cítit pohoda,“ konstatoval autor, který na jejím vzniku pracoval od minulého podzimu. „Nemusí se dělat jen sochy politiků,“ mínil. Dřív sochy pro radost také zdobily města a zámky. Dělal jsem na ní rád, když jsem věděl, že díky námětu ji nikdo nebude chtít jednou bourat,“ uvedl. Přiznal také, že ke štíhlé éterické postavě jej inspirovala první žena. „Nosila i takový účes,“ zavzpomínal mistr.

„Měli jsme obavy, jestli se všechno stihne, když na šestou je plánované odhalení a přijedou až v poledne,“ prozradila místostarostka Marie Hlávková. Pohotově proto začala asistovat představiteli slévárenské firmy Pavlu Horákovi. Zvedačky s ním ale zvládali městští strážníci a připojil se i starosta s místostarostou. Do bytelného, už připraveného podstavce, splývajícího ale s terénem, vyvrtal Horák spousta otvorů, aby se dovnitř a sochy zároveň daly skálopevným lepidlem vtmelit ukotvovací trny. „Celá výroba, od vytvoření negativní formy podle Zoubkova sádrového modelu, přes odlití až po povrchovou úpravu s patinováním, trvala tři měsíce,“ informoval Horák.

Rokycanské dítko Olbrama Zoubka má i starší sestru, byť teprve v půli října bude představena – sochu Hýgie pro děkanát lékařské fakulty v Praze. Její předloha se Rokycanským natolik zalíbila, že chtěli něco takového. „Jsou si trochu podobné, ale každá je jiná,“ usmíval se sochař.

Po krátkém programu, začínajícím v šest navečer, byla socha slavnostně odhalena. Tento akt vlastně zahájil letošní oslavy města – pozvolna přešel v sokolovně v banket, který svátek pod rokycanskou věží odstartoval.