Teploty hluboko pod nulou vystřídalo na sklonku loňského roku výrazné oteplení. „A zvířata si s tím viditelně poradit nedokážou. Chaoticky migrují a týká se to třeba ježků, netopýrů a aktivní jsou i sovy,“ konstatuje šéf zařízení Pavel Moulis. Hned na Nový rok se vypravil do Siré kvůli labuti velké. Při nízkém letu narazila do drátů a spadla do zahrady. Naštěstí nebylo její zranění vážné a brzy opeřenec vzlétl k obloze.

Rokycanská záchranná stanice funguje 32 let.Rokycanská záchranná stanice funguje 32 let.Zdroj: Deník/Václav HavránekPár hodin na to přišel telefonát z Němčovic: „Kalous odnesl střet s automobilem zlomeninou křídla. V tomto případě si léčení vyžádá delší čas,“ dodává zkušený znalec přírody. Začátkem týdne ho čekala i cesta do internátu mezi rokycanskými bytovkami na Pražské, kde se usadili netopýři.

Ocenění rokycanských čestných dárců krve v roce 2019.
Dárci se překonali. Rokycanští zaznamenali rekordní počet odběrů krve

Zařízení ve Švermově ulici funguje 32. rokem pro Berounsko, Hořovicko a Rokycansko. Je součástí organizace ČSOP, takže v areálu se odehrávají schůzky mladých ochranářů, exkurze školních výprav, ale přednost má pochopitelně starost o hendikepované živočichy. Nyní je jich ve stanici přes deset, a to nepočítáme samici káně lesní. Bydlí tu už dvanáct let a perfektně se stará o mláďata.

Zástupci zvířecí říše vyžadují každodenní péči. „Což při současném zdražování energií a jiných komponentů není ideální kombinace. Pomáhají nám sice sponzoři včetně měst a obcí, ale i jejich rozpočty budou napjaté. Takže máme radost z každého daru a třeba v prosinci jsme od školáků z Holoubkova získali množství kvalitního krmiva,“ usmívá se Moulis. Právě potravu považuje za důležitou složku rekonvalescence osazenstva stanice. Pro labutě není ideální chléb či jiné pečivo. Vyvolává v opeřencích pocit sytosti, jenže jde o monotónní dietu, která se může vymstít.